marie šnajdrová mountaink
0
0,00 $ 0 items

No products in the cart.

Expedice Kanada – Aljaška skončila a zůstala hluboko v mém srdci. Cestou domů jsme se ale s @aawesome rozhodly zastavit ještě v Kalifornii, protože jsou tam úžasné hory High Sierra. A jelikož jsme měly krosny vybavené, papíry i malování sbalené v tubusu, rovnou jsme si prošly celý trail JMT – něco kolem 350km pěšky vysokými a nádhernými horami.

JMT = John Muir Trail. Cesta vedoucí skrz čistou vysokohorskou krajinu a prochází i přes více než 4 tisícová sedla. Oproti Aljašce je tu dobře značený a vyšlapaný trail, také tu nejsou medvědi grizzly (pouze baribalové) a hlavně tu tolik neprší, což se pro akvarelové malování hodně hodí.

Tak tedy měsíc chození po horách, cestou vedoucí od nejvyšší hory kontinentální USA (Mt. Whithey) až k jednomu z nejkrásnějších údolí světa – k Yosemitům. Celý měsíc jsem žila tak nejjednodušeji, jak to šlo a jak to člověku dělá dobře – jít, spát ve stanu, pít vodu z potoků, jít, malovat a jít. A celou tu dobu se kochat nádherou kolem.

Tak obrovská inspirace se do jednoho přechodu hor nemohla vměstnat, a tak doufám, že se podobné traily stanou mými každoročními cestami vedoucími ke stále lepšímu ztvárňování hor, ke stále hlubšímu vztahu k přírodě a ke zdravému duchu, kterému svědčí být offline.

Malování přímo v horách je úplně jiný zážitek, než sedět doma či v ateliéru a jako referenci mít fotografii či vlastní skici. V horách totiž do hry vstupuje nejen počasí, ale i světlo a hlavně to vědomí, že je člověk přímo na místě – atmosféra.

Protože většinou člověk horami chodí s batohem, nedá se s sebou sbalit všechno – minimalismus tu člověka učí využívat nových kombinací a soustředit se na to podstatné.
Protože maluji akvarelem, je to o něco snazší, než kdyby člověk s sebou chtěl brát olejové barvy. Základem je jako vždy papír – nejsnazší je určitě mít nějaký skicák, dokonce i často bývá se slepenými hranami, aby se papír nekroutil.
Pro velké formáty se hodí tubus, kam se pak papír smotá a je v bezpečí před větrem i deštěm.

V poslední době se mi ale osvědčily hodně i malé formáty, které se vlezou do každé kapsy, nebo do zad krosny a navíc netrvají tak dlouho, takže se člověk prostě jen pohodlně posadí a na chvilku relaxuje… Protože upřímně řečeno, malovat velké formáty vyžaduje čas – a hodiny strávené třeba na skále, která bodá do zadku, nebo ve větru, který člověka nechá úplně promrzlého na kost, to není vždy jen “kochací” nádhera. Tak tedy malé formáty, vítejte 🙂

Co si tedy do hor pro malování sbalím?

Člověk musí počítat s jistým nepohodlím a vše taky záleží na tom, zda je léto, nebo mrznoucí zima. Jestli člověk jde jen na jednodenní výšlap a může si vzít mnohem víc věcí (to bych určitě doporučila nějakou židličku), nebo je na měsíčním přechodu a váží každý gram (to bych si vzala klidně jen dva štětce).

Základem ale je si užít každou chvilku v horách, naučit se dívat na každý detail i ohromující celek a opravdu se zastavit. Protože někdy člověk pospíchá i v horách, jako by mu měla ujet tramvaj…