marie šnajdrová mountaink
0
0,00 $ 0 items

No products in the cart.

Přijela jsem do Oregonu pomalovat zeď, potkat se s kamarádem, vylézt na pár pořádných sopek a taky tady vlastně trochu už začít expedici aawesome.cz Kanada-Aljaška. Ani ve snu by mě ale nenapadlo, že budu den před odjezdem do Kanady pořádat spolu s jednou místní umělkyní výstavu obrazů. Že přijde tolik lidí. A že s sebou do krosny nebudu muset žádný obraz balit, protože se všechny prodaly.

Byly to naplno prožité dva měsíce a během nich jsem se potkala se spoustou úžasných lidí. Místňáci nemají nikdy daleko k úsměvu a k milé konverzaci třeba jen u vchodu do obchodu. A tak se u jednoho piva stalo, že jsem se dostala i mezi skupinku skvělých ženských, co se občas schází jen tak něco malovat, popovídat, podpořit se a prostě být spolu.

Jestli jsem někde vnímala to slavné girl power – tak tady ano. Jedna žena makléřka, druhá malířka, třetí akupunkturistka, další operní pěvkyně… jedna „barbie“, druhá Miss America (a to myslím vážně – opravdu vyhrála!), třetí ležérní mamka, no a taky já – outdoorová horská holka… Prostě každá úplně jiná. Žádné soupeření, čistá podpora. Myslím, že takovou zkušenost by si zasloužila každá žena. Díky za to.

Nakonec jsem do malého příjemného ateliéru, kde Lisa maluje své abstraktní obrazy na plátně, jezdila na kole docela často a někdy to skončilo i společnou večeří. Protože mural už byl hotový a Ňuňu odjel na pracovní cestu pro novou zásobu piv, měla jsem i trochu času se zase pustit do akvarelového malování, které mi vážně začínalo chybět. Vzniklo pár kousků inspirovaných jak okolními horami, tak i oregonským pobřežím. 

Seděla jsem zrovna v kavárně, kde jsem připravovala ilustraci na jednu knižní obálku, když se na mně vrhly Jackie a Kelly. Tady v Klamath covid nikdo neřeší – vlastně jsem úplně zapomněla, že nějaká pandemie vůbec je, což se mi pak při přechodu kanadských hranic trošku nehodilo. V Klamath se ale žilo jako dřív a tak jsem se ocitla v těsném objetí dvou dam. „Musíme Ti uspořádat párty rozloučenou!“, rozhodly jednomyslně. A pak Jackie dodala, že se ještě za ní musím stavit, ať vidím, kde pracuje.

Viděla jsem. Spoustu bylinek a extraktů a než jsem se nadála, už jsem na sobě měla napíchnutých deset jehliček. Mistryně akupunktury se nenechala odbýt. V městě slunce zatím zuřila sněhová vánice a já si připadala jako vypelichaný ježek. Než jsem pak seběhla ke svému kolu, už zase svítilo slunce…

Ňuňu si chtěl koupit obraz, užuž si ho věšel na zeď – ale jak jsem tak na těch pár obrazů koukala, napadlo mě, že by bylo fajn je alespoň na jeden večer ukázat pohromadě. Taky mě napadlo, že Lise pomůže uspořádat první výstavu ve dvou, aby pak ve svém ateliéru mohla konat další. Nápad se setkal s nadšením a pak už stačilo „jen“ připravit jednovečerní art pop up.

Jak se ukázalo, naše odlišné umění se výborně doplňovalo. Jak barevnou paletou, tak i kombinací jednotlivých prvků. Moje vzory se na Lisy plátnech měnily na strukturu a naopak. Lisa svou abstrakcí popisovala krajinu vnitřní, já zas na papír promítala krajinu vnější. Čím víc jsem se dívaly, tím větší smysl to dávalo. Naše obrazy nesoupeřily, naopak, dávaly si navzájem vyniknout.

Společná výstava byl naprosto skvělý nápad a přála bych si, aby takové propojení více umělců bylo časté. Každý totiž dokáže přinést něco svěžího a obohacujícího.

Roznesla se zpráva po okolí, sehnalo se víno a občerstvení, ateliér byl poprvé uklizený a na zdech vedle sebe visely naše obrazy. Pečlivě rozmístěné, označené a pojmenované, naceněné. Na dřevěném, barvou pocákaném stole stálo na třicet sklenic na víno, sýry a ovoce i pár malých vizitek. V rohu už se připravovala mladičká kytaristka s krásným hlasem a než se člověk otočil, byl ateliér plný vzrušeného hovoru, jak se lidé potkávali a prohlíželi si naše obrazy. Byl to báječný zážitek.

Možná na padesát lidí se přišlo podívat. Ani jsem si neuvědomila, kolik lidí v Klamath Falls znám. Byl to živý, elegantní, inspirující večer. Když se pak vše chýlilo ke konci a lidí ubylo, chopili jsme se na střídačku kytary a nechali se unášet mezi obrazy na vlnách hudby. Nakonec jsme jsme v tichu seděli kolem Kellyiny dcery, která nás svým hlasem doslova okouzlila a nakonec si dala duet s taťkou. A já jsem si uvědomila, jak krásné je vytvořit příjemný večer společně – nemusí se vůbec sahat daleko, není třeba hledat jen profesionály a najímat firmy. Stačí oslovit někoho z rodiny, přátele a třeba i kolemjdoucí, nebo jednu cestovatelku směřující do hor…

Zdá se, že umění od mountaink našlo své místo v domovech milých lidí z Klamath Falls. A když se sem někdy vrátím, bude to tak trochu jako domů.